Revmatoidní artritida (RA) i artróza (osteartróza) jsou nemoci pohybového aparátu, které se od sebe liší, ale často se mezi sebou pletou.

Revmatoidní artritida je nemoc autoimunitní, může postihovat i jiné orgány, ale osteoartróza je onemocnění degenerativní a postihuje pouze klouby. To co tato onemocnění pojí dohromady, je bolest. Často je také ztuhlost a otok zasaženého kloubu.

U RA mají největší intenzitu bolesti v noci a po ránu, resp. v klidu, postupně se během dne většinou zmírňují , kdežto u osteoartrózy se bolest nejprve horší během dne, při pohybu a po námaze, při postižení nosných kloubů donutí nemocného kulhat, klidové bolesti jsou až
v pokročilém stádiu.

Bolest se u OA nosných kloubů typicky objevuje na začátku chůze a rozejitím postupně odeznívá, říkáme ji tzv. startovací bolest. Ztuhlost v kloubech je u OA krátká, většinou v řádu minut. U revmatoidní artritidy je ztuhlost v kloubech prstů většinou delší než půl hodiny, někdy nelze po ránu sevřít ruku v pěst nebo je pocit ztuhlosti celého těla i několik hodin.

U RA jsou kloubní otoky nejčastěji v oblasti zápěstí, záprstních a malých kloubů rukou. Mohou být postiženy i malé klouby nohou, ale může být postižen prakticky kterýkoli kloub.

U OA rukou bývají klouby zbytnělé, na pohmat tuhé, jedná se totiž o kostěné návalky, často jsou postiženy koncové články prstů, které naopak u revmatoidní artritidy postižené nebývají. Typické je postižení jednotlivých článků rukou, kyčlí nebo kolen.

Příčina není dosud zcela známa, vzniká většinou náhodně, dědičná dispozice má však velký význam. Vzniká asi 3x častěji u žen, vznik je dán kombinací genetických faktorů a působením zevního prostředí. Nejvíce dokladů je o vlivu kouření. Revmatoidní artritida u kuřáků vzniká až třikrát častěji než u nekuřáků.

Revmatoidní artritida je onemocnění nevyléčitelné. Současné principy léčby ale umožňují u většiny pacientů navodit klinickou remisi nebo nízkou aktivitu nemoci, významně zlepšit kvalitu života a zabránit nevratnému kloubnímu poškození.

Léčba je dlouhodobá, pokud je náhle ukončena, v naprosté většině případů dochází ke vzplanutí nemoci.

Léčebné možnosti lze dělit na farmakologické a nefarmakologické.

Základem jsou chorobu-modifikující antirevmatická léčiva (DMARD z anglického Disease- Modifying AntiRheumatic Drugs). Tyto léky dělíme na syntetické a biologické.

Prvním lékem volby je methotrexát, konvenční syntetický lék, jehož nasazení by mělo být zahájeno co nejdříve, tedy v okamžiku stanovení diagnózy revmatoidní artritidy. Podává se jen jednou týdně. Revmatolog vám může v některých případech nasadit jiný přípravek ze stejné skupiny, např. leflunomid, sulfasalazim, hydroxychlorochin. Nástup účinku těchto léčiv je několik týdnů až měsíců.

Na počátku onemocnění se často podávají glukokortikoidy.

Pokud je odpověď na léčbu konvenčními přípravky nedostatečná, je třeba zahájit biologickou nebo cílenou syntetickou léčbu. Obvykle se začíná biologickými léky, je jich několik typů a mají různé mechanismy účinku.

Ovlivnění bolesti je nedílnou součástí komplexní léčby. Často se podávají NSA, jako je ibuprofen nebo analgetika /paralen/.

Další součástí je rehabilitační péče a lázeňská léčba.

V indikovaných případech je nutné provést revmatochirurgický výkon, kdy se např. endoskopicky odstraňuje zanícená kloubní výstelka, totální náhrada velkých ale i malých kloubů nebo např. chirurgické znehybnění kloubu.

Každá léčba může být provázena vedlejšími nežádoucími účinky.

Léčba může snižovat obranyschopnost, existuje zvýšené riziko infekcí, většinou se jedná o běžné infekce dýchacích cest, infekce moč. cest , případně kožní infekce.

Podání biologické léčby může provázet alergická reakce, reakcí v místě vpichu.

Revmatoidní artritida je chronické onemocnění a vyžaduje dlouhodobou léčbu, podávání léků je trvalé,
v některých případech je možné podávat redukované dávky aniž by se zhoršil klinické stav nemoci.

Například při závažných infekcích, nádorovém onemocnění, významnému úbytku bílých krvinek nebo krevních destiček, vysoké hodnotě jaterních testů, u některých neurologických onemocnění.

Některé přípravky je nutné přerušit bezprostředně kolem očkování, u větších chirurgických zákroků nebo v průběhu těhotenství či kojení.

U mužů je doporučeno před plánováním rodiny přerušit SULFASALAZIN.

U žen je třeba plánovat rodinu mnohem důsledněji, revmatické onemocnění musí být stabilizované.

METHOTREXÁT je třeba ukončit 6 měsíců před plánovanou koncepcí a nepodávat po celou dobu těhotenství a v době kojení. Podobné je to u přípravku LEFLUNOMID.

Během těhotenství je možné a bezpečné podávat GLUKOKORTIKOIDY v malých dávkách, antimalarika, sulfasalazin a některé biologické léky ze skupiny TNF inhibitorů.

NSA by se měli podávat omezeně, není doporučeno podávat po 30. týdnu těhotenství.

Charakteristická je bolest v zádech, nejčastěji v křížobederní oblasti. Typická je pozvolný začátek, noční průběh, zlepšení po rozcvičení, naopak úlevu nepřináší klid.

Bolestem v zádech může někdy předcházet bolestivý zánět Achillovy šlachy, který se projeví jako bolestivě oteklý úpon šlachy do patní kosti. Až v polovině případů se mohou objevit mimokloubní projevy, jako je zánět duhovky, lupénka nebo idiopatický střevní zánět (ulcerózní kolitida nebo Crohnova nemoc).

Konkrétní příčina vzniku není zcela známa, onemocnění vzniká většinou náhodně, někdy se podaří zjistit výskyt v rodinné anamnéze. Lidé, kteří mají gen známý jako HLA-B27 jsou vystaveni vyššímu riziku vzniku onemocnění.

Diagnostika je komplexní, na podkladě průkazu pozitivity HLA-B27 nelze tvrdit, že pacient má nebo nemá onemocnění. Diagnostiku provádí lékař specialista (revmatolog), který posuzuje charakter a délku trvání bolestí zad, jiných kloubů a mimokloubních orgánů. V krevním odběru se posuzuje zánětlivost a jiné. Mělo by se provést rentgenové vyšetření k posouzení strukturálních změn event. magnetická rezonance.

Axiální sponyloartritida je onemocnění nevyléčitelné. V minulosti, kdy nebyla k dispozici účinná léčiva vedla k nevratným změnám na pohybovém aparátu. Současné možnosti léčby ale umožňují u většiny pacientů navodit klinickou remisi nebo nízkou aktivitu nemoci, významně zlepšit kvalitu života a zabránit nevratnému poškození páteře.

Léčba by se měla opírat o spolupráci mezi lékaři specialisty a kombinaci nefarmakologických přístup s farmakologickou léčbou. Důležitá je také motivace k pravidelnému každodennímu cvičení.

Prvním lékem volby při bolestech zad jsou tzv. nesteroidní antirevmatika (např. ibuprofen, diklofenak), většinou mají dobrý a rychlý protizánětlivý i analgetický efekt. V případě postižení kloubů vám může revmatolog provést lokální obstřik kloubu kortikoidem, úleva je zpravidla rychlá.

Při závažnějším průběhu lze nasadit sulfasalazin, methotrexát nebo leflunomoid.

Pokud je odpověď na léčbu standardními přípravky nedostatečná, nejsou dobře tolerované nebo je jejich podání nevhodné, zvažuje se biologická nebo tzv. cíleně syntetická léčba.
V některých případech je nutné využít chirurgickou léčbu.

Axiální spondyloartritida je chronické onemocnění, které vyžaduje léčbu dlouhodobou.

Pokud jste žena a plánujete rodinu, je doporučováno toto raději zkonzultovat se svým ošetřujícím revmatologem. Je důležité, aby vaše onemocnění bylo stabilizované.

Pokud je onemocnění během těhotenství aktivní, existuje zvýšené riziko potratu, předčasného porodu, nízké porodní váhy a řady komplikací.

Pokud je však onemocnění v remisi nebo je navozena nízká aktivita, lze podle dostupných informací a zkušeností očekávat běžný průběh těhotenství i porodu.

U mužů je možné před plánováním rodiny podávat nesteroidní antirevmatika, glukokortikoidy, methotrexát, biologické léky inhibitory Janusových kináz, tedy prakticky všechny léčivé přípravky kromě sulfasalazinu a je vhodné jej při plánování rodiny přerušit.

U žen je třeba plánovat rodinu mnohem důsledněji. Nesteroidní antirevmatika by se během těhotenství a kojení měla podávat omezeně, není doporučeno je podávat po 30. týdnu těhotenství. Bezpečné je podávat malé dávky glukokortikoidů a sulfasalazin a také biologické léky ze skupiny TNF inhibitorů.

Pokud je podáván methotrexát, je třeba jej ukončit šest měsíců před plánovaným početím a nepodávat jej celou dobu těhotenství či kojení.

Těhotenství je tak třeba plánovat nejen se svým partnerem, ale i s ošetřujícím revmatologem.

Obecně je doporučováno, a to zejména u starších lidí nebo v přítomnosti přidružených onemocnění jako je (cukrovka, kardiovaskulární a plicní nemoci), každoroční očkování proti chřipce a očkování proti pneumokokovým infekčním, podobně se doporučuje očkování proti COVID-19. Před zahájením léčby inhibitory Janusových kináz je doporučováno očkování proti pásovému oparu (herpes zoster).